O stvoření člověka v Teologické sumě

V této části Teologické sumy (STh I, q. 90–102) Tomáš pojednává o člověku v situaci před prvním hříchem. Nejprve se zabývá stvořením prvního muže s ohledem na jeho duši a tělo, poté stvořením první ženy pro muže, dále popisuje účel stvoření člověka a vysvětluje, co to znamená, že byl stvořen k obrazu Božímu. Věnuje se také otázkám ohledně intelektu prvního člověka, stavu milosti, rozebírá vztahy mezi lidmi navzájem a jejich vztah k ostatnímu stvoření, dále otázku nesmrtelnosti, plození a místa přebývání, tj. ráje. Jedná se o vyváženou syntézu, která stojí na empi­ric­kém východisku, je věrná biblickému textu a ne­opo­míjí teo­lo­gickou tradici.

V první části Sumy najdeme téma stvoření jednak v otázkách 44–49, kde se řeší základní koncepce a pojmy. Poté následuje téma andělů jakožto netělesného stvoření. Tělesné stvoření je pak probíráno v otázkách 65–74, kde je podrobně traktováno téma šesti dnů stvoření. Na tuto část pak navazuje pojednání o člověku, nejprve o tom, co je člověk (duše, tělo, psychika apod.) a poté v otázkách 90–102, které jsou základem této publikace, z hlediska toho, jaký byl první člověk, jak a do jakého světa byl stvořen a v jakých podmínkách žil. V Tomášově způsobu probírání jednotlivých témat tak máme jasné uspořádání stvoření od netělesného k tělesnému, kde na prvním místě stojí člověk. Nižšími tvory se Tomáš zabývá pouze v kontextu jiných témat, např. v otázce, jaký vztah měl první člověk ke zvířatům.

Překlad, úvodní studie a poznámky Tomáš Machula.