Ve znamení Růže

Knížka přibližuje čtyři kněžské osobnosti, spojené nejen rokem narození 1921, formací ve skautu a úzkým propojením s Božím lidem v jižních Čechách, ale především dramatickými osudy, kdy prokázaly statečnost a nezdolnost vůči nátlaku a bezohledné perzekuci obou totalitních režimů 20. století. Hlavní pozornost je soustředěna na patera Martina Františka Vícha, rodáka z východních Čech, který v touze po kněžství objevil za války v Písku institut petrinů pro pozdní povolání, kde začal svá studia, a posléze zakotvil v této Kongregaci bratří Nejsvětější Svátosti v Českých Budějovicích. Po vysvěcení mu bylo dáno sloužit věřícím jen do léta 1953 a pak prožil čtrnáct let, násilně odloučen od svého poslání – nejprve ve vězení, poté v manuální práci zahradníka. Teprve v roce 1967 mohl znovu začít kněžsky působit v zapadlé jihočeské farnosti v Dobrši, ležící v předhůří Šumavy. Čtyřicet let jeho kněžské služby bylo však požehnáním nejen pro dobršské farníky a věřící z blízkého Vacova a Čestic, ale postupně ho objevovali mnozí vzdálení, jimž se jeho ryzí člověčenství, pokorná samozřejmá víra a nezdolný optimismus vtiskly hluboko do srdce. Všichni protagonisté nejsou jen součástí historie. Skrze poznání jejich životních příběhů, kdy v každé situaci zůstali věrni své víře a odvážně se postavili lživým a násilnických režimům, mohou být inspirací i pro životy současných generací. Vždyť i ve svobodných poměrech musí zvláště dnešní mladí poctivě hledat životní orientaci, s citlivým svědomím se rozhodovat mezi dobrem a zlem, odolávat pokrytectví a nejrůznějším líbivým svodům, nepodlehnout rozšířené skepsi a s odvahou a mravním étosem jít za pravými životními ideály.