Salve 4/2015 – výzvy koncilu

Obsah

• Tomáš Petráček: Sylabus omylů piánské církve. Církev, hereze a II. vatikánský koncil
• John W. O’Malley SJ: Druhý vatikánský koncil. Humanistický koncil a řečová událost
• Massimo Faggioli: Reforma liturgie a reforma církve padesát let po II. vatikánském koncilu
• Johannes Meier: Dopad II. vatikánského koncilu na Latinskou Ameriku, Asii a Afriku (1965–2015)
• Lukáš Nosek: Extra Christum et Spiritum nulla salus est. Postoj církve k islámu (nejen) podle deklarace Nostra aetate
• Církev nespasí ani konzervativní, ani progresivní postoj. Rozhovor s protestantským teologem Miroslavem Volfem
• Irene J. Dabrowski a Anthony L. Haynor: Gaudium et spes a transhumanistické hnutí. Socionáboženský technický hlavolam pro katolickou církev 21. století
• Mariano Delgado: Církev jako „plodná matka“. Jak by chtěl papež František znovu získat „radost evangelizace“

Salve 4/2015 je nejen posledním číslem roku, ale je i závěrečným číslem trojdílného cyklu, v němž byla pozornost věnována výročí padesáti let od konce II. vatikánského koncilu. Číslo Papežové a koncil (4/2013) představovalo především postavy obou koncilních papežů Jana XXIII. a Pavla VI., jejich různé role v průběhu koncilu a změny, které byly s jejich osobnostmi spojeny. V příspěvcích tohoto čísla bylo naznačeno i pokračování vlastní recepce koncilu následujícími pontifikáty až k současnému papeži Františkovi. Číslo M.-D. Chenu – předchůdce koncilu (4/2014) se věnovalo jedné z typických osobností, které teologicky připravovaly usnesení koncilu. Konečně třetí číslo se věnuje výzvám II. Vatikánu, tomu, čím se koncil otevírá budoucnosti, a tedy i nám. Úvodní studie Tomáše Petráčka, hlavního architekta tohoto koncilního akordu v Salve, se zdánlivě paradoxně zabývá dějinami církve před koncilem. Široký pohled na „piánskou epochu“ není kritickou sondou do jejích dějin, ale horizontem úskalí, která je třeba mít na paměti při pohledu na to, co se na koncilu odehrálo. Změny, které koncil nastartoval, neměly pouze charakter markantních proměn. Byly i zdánlivě nepatrnější, ale tím působivější. Studie historika Johna O’Malleyho SJ se v tomto smyslu věnuje změně rétorického stylu dokumentů II. vatikánského koncilu. Největší reformou koncilu byla bezesporu reforma liturgická, jíž se zabývá historik II. vatikánského koncilu Massimo Faggioli a ukazuje její komplexitu a provázanost s dalšími teologickými oblastmi (především ekleziologií). Na II. vatikánském koncilu usedla řada biskupů z Latinské Ameriky, Afriky a Asie. O tom, jakou výzvou byl II. Vatikán právě pro mimoevropské země, píše profesor Johannes Meier. Jedním z velkých přínosů II. vatikánského koncilu bylo prohlášení o náboženské svobodě a o roli svědomí v duchovním životě každého člověka. Konkrétní sondou do tohoto problému z deklarace Nostra aetate je studie Lukáše Noska, která si všímá způsobu, jak se v tomto dokumentu píše o islámu. Druhý vatikánský koncil překročil nejen geografické hranice, ale i hranice konfesní. Jednání koncilu se účastnili zástupci nekatolických církví a koncil chtěl být v pravém smyslu ekumenický tím, že toužil oslovit všechny křesťany. Pohled na událost II. vatikánského koncilu a řadu témat, která v jeho souvislosti nahlížíme jako důležitá pro současnost, v rozhovoru s Tomášem Petráčkem reflektuje ze specifické pozice amerického protestantského teologa chorvatského původu prof. Miroslav Volf, jedna z nejvýraznějších současných teologických osobností reformované církve. Výzvy současnosti často otevírají důležitá témata budoucnosti, jejichž přehlížení nás může brzy zaskočit. Jedním z nich je i transhumanismus, kterému se věnují prizmatem dokumentů II. vatikánského koncilu Irene Dabrowski a Anthony Haynor. Závěrečným mostem k přítomnosti je reflexe pontifikátu současného papeže Františka a jeho vztahu k dědictví koncilu od prof. Mariana Delgada.

Texty Salve doplňují recenze a anotace a přehled textů celého ročníku. Obrazový doprovod tvoří fotografie uměleckých intervencí v pražském kostele Nejsv. Salvátora (Pavel Mrkus, Matěj Forman, Christian Helwing) a kostele sv. Jakuba v Kutné Hoře (Norbert Schmidt) a úpravy foyer barokního refektáře v klášteře dominikánů v Praze (Josef Pleskot).