Příčky z Jákobova žebříku

Prozaik, dramatik, esejista a publicista Drago Jančar (1948) je nejvýznamnějším žijícím slovinským spisovatelem. V roce 1974 byl za „nepřátelskou propagandu“ odsouzen k ročnímu vězení, po třech měsících však byl propuštěn na svobodu. V letech 1987–1991 byl předsedou slovinského PEN klubu. Je autorem několika románů (např. Galejník; Severní záře; Kateřina, páv a jezuita), dramatických her (např. Profesor Arnož a ti jeho; Veliký brilantní valčík; Špiclování Godota; Halštat), sbírek novel (Smrt u Marie Sněžné; Pohled anděla) a filmových scénářů. Řada z nich byla přeložena také do češtiny. Za svá díla získal několik slovinských a mezinárodních cen, mimo jiné Prešernovu cenu za životní dílo (1994), evropskou cenu za krátkou prózu města Augsburg (1994) a Herderovu cenu za literaturu (2003). Je také dvojnásobným držitelem slovinské literární ceny Kresnik za nejlepší román.
V autorském výboru esejů Příčky z Jákobova žebříku se Jančar zabývá především aktuálními otázkami středoevropského prostoru, jakými jsou národní vědomí, nelehké postavení menšin a malých států v rozšiřující a globalizující se Evropě, mezinárodní vztahy, tolerance, pojem svobody, problémy demokracie, vyrovnávání se s totalitní minulostí, ale třeba i osud literatury v moderní době.