O víře. O naději. O lásce.

Josef Pieper, významný německý tomistický filosof 20. století, pojednává ve svých filosofických traktátech o víře, naději a lásce. Ukazuje, jak tyto teologální ctnosti souvisejí s existenciální situací člověka a s jeho směřováním k plnosti bytí.

Co to je víra, naděje a láska? Autor upozorňuje, že chceme-li najít pravdivou odpověď, musíme nejprve klást otázku po člověku – kdo je člověk, co je od přirozenosti. Předkládá obraz člověka jako stvořené bytosti, bytosti in statu viatoris, která se teprve stává tím, kým má být. A ukazuje, že k tomuto bytí na cestě teologální ctnosti neodmyslitelně patří. Nejsou totiž nějakou krotkou „spořádaností“ a „správným chováním“ šosáka, ale bytostným povýšením lidské osoby. Jsou krajností toho, co člověk může být, naplněním lidské možnosti být. Neochvějně člověka zaměřují k pravému uskutečnění jeho podstaty – k dobru.

Autor čtenáře postupně dovádí k poznání, že víra, naděje a láska jsou jedinou odpovědí, jež je přiměřená skutečné existenciální situaci člověka. Dokládá, že pro člověka je dobré věřit, doufat a milovat, neboť jde o účast na božské skutečnosti samé. Ve víře, naději a lásce se člověk dovršuje až k úkonu, jímž uskutečňuje svou blaženost.

Z němčiny přeložil Jan Frei.