O formaci kazatelů

Českému čtenáři se dostává do rukou nejen překlad zajímavého středověkého díla dominikánské tradice, ale spis, který nepřestává být aktuální ani dnes. Budou jistě místa, nad kterými se pousměje pro jejich archaičnost. Mnohem víc však bude těch, kde čtenář snadno pochopí, že Humbertovy analýzy, postřehy a rady neztratily pod nánosem staletí nic ze své pravdivosti a svěžesti. Kazatelům i jejich posluchačům může být útěchou vědomí, že problémy, se kterými se potýkáme dnes, nejsou nepodobné těm, které řešil v polovině 13. století představený dominikánského řádu. To dodá Humbertovým radám věrohodnosti pro naši současnost.

Spis O formaci kazatelů není praktickým manuálem o osvědčených kazatelských postupech, ale ve vlastním smyslu systematickým teologickým traktátem. Jeho autor Humbert z Romans zdůrazňuje, že v samotném středu kázání stojí Boží slovo. Kazatel musí Boží slovo sám dobře znát a podle něho žít a teprve potom může účinně kázat. Své posluchače má kazatel vést k naslouchání Božímu slovu a k životu podle něho. Boží slovo je v centru Humbertova traktátu také tím, že celý spis je doslova utkán z výroků Písma a některé pasáže jsou fakticky sledem dobře volených biblických citátů. Kromě toho se Humbert často opírá o interpretaci Písma církevních otců. Pojednání o výchově kazatelů prozrazuje, že Humbert vycházel z hluboké osobní zkušenosti kazatele a představeného. Trefně a někdy i s humornou nadsázkou pojmenovává mnohačetné neduhy kazatelů. Stejně tak si je vědom nedostatků a překážek na straně posluchačů. Jeho pohled je lidsky realistický, aniž by přitom ztrácel ze zřetele duchovní rovinu, když poukazuje na snahy zlého ducha bránit působení Božího slova a především když zdůrazňuje, že veškerá účinnost kázání je dílem Boží milosti.

Úvodní studie S.M.Benedicta Hübnerová OP.