Novéna k svatým manželům Martinovým

Modlit se ke svatému manželskému páru pro nás není příliš obvyklé, protože si svatost spojujeme spíše s jednotlivci. V dnešní době však ve všech směrech (ve společnosti i v církvi) vnímáme vzájemnou provázanost. Teologicky řečeno to, že jsme jedním „mystickým tělem“, jehož jednotlivé údy se neustále ovlivňují. V tom dobrém i zlém. Toto vědomí nás přivádí k potřebě být svatí společně, k náhledu, že cesta svatosti může a má být cestou společnou, komunitní. Na cestě za Bohem putujeme spolu, vzájemně si pomáháme, neseme břemena jedni druhých, v lásce se jeden druhému odevzdáváme, neboť jsme stvořeni k obrazu života Trojice. Novéna chce pomoci všem manželským párům nejen předkládat svatým manželům Martinovým všechny těžkosti a obtíže svého rodinného života, ale i povzbudit, aby přijali a žili vzájemný vztah jako společnou cestu ke svatosti. Vždyť Ludvík a Zélie, jak zdůraznil kardinál Saraiva při blahořečení Martinových, pochopili, že se „mohou stát svatými nikoliv navzdory manželství, ale právě v něm a skrze ně“. Sv. Ludvík Martin (1823–1894) a sv. Marie-Azélie (Zélie) Guérinová Martinová (1831–1877) měli devět dětí, z nichž čtyři zemřely v dětství. Zbývajících pět dcer vstoupilo do řehole; čtyři se staly bosými karmelitkami (jednou z nich je i svatá Terezie z Lisieux, pozdější učitelka církve), jedna vizitantkou. Svatořečeni byli v r. 2015 papežem Františkem. „Manželé Martinovi čelili všemu pod Božím pohledem a v každé situaci, ve chvílích radostí i úzkostí, stavěli Ježíše Krista na první místo. Byli si stále jisti Pánovým velkým objetím a tím, že s jeho pomocí budou nakonec schopni udělat vše a překonat jakoukoliv těžkost“ (P. Sangalli OCD, postulátor procesu).