Etické aspekty u předexilních Malých proroků

Je-li Bible pro křesťanství Božím slovem a normou víry, je logické, že se křesťané obracejí právě na ni, chtějí-li vědět, co je dobré a co špatné, co je Bohu milé a co se mu oškliví. Často však je obtížné, zvláště ve Starém zákoně, nalézt odpovědi na naše otázky, a to i když se obrátíme na knihy veskrze etické, k nimž patří předexilní proroci Ozeáš, Ámos, Micheáš a Sofonjáš. Biblický text není snadné aplikovat na každodenní život, protože mezi světem autorů prorockých knih a světem dnešního čtenáře se rozvírá propast bezmála tří tisíciletí a velmi odlišných kultur. Při pozorném čtení v nich však objevíme trvale platné principy etického jednání, které vyrůstají z živého vztahu mezi Hospodinem a jeho národem, jímž jsme dnes my. Předexilní proroci nás vedou k téměř pavlovskému závěru, že jediný, kdo může překonat naši neodbytnou hříšnost, je v posledku Hospodin.

„Hledání Hospodina se nachází v Am 5, 4–15, Oz 10, 12 a Sf 2, 3. Podle Ámose je hledání Hospodina něco, co Izraelci dělají, ale špatně. Jde o to, co je skutečným hledáním Hospodina a kde se naopak Hospodin najít nedá. U Oz 10, 12 znamená čas hledání Hospodina dělat konečně to, co Bůh/hospodář po Izraeli/jalovici od počátku chtěl, resp. obráceně, že práce na spravedlnosti a věrnosti je jiným vyjádřením hledání Hospodina. Stejně jako u Ámose, i zde se můžeme domnívat, že hledání Hospodina bylo obecným a zažitým termínem. Konečně pro Sofonjáše je hledání Hospodina spojené s usilováním o spravedlnost a pokoru jedinou možností, jak se – snad – vyhnout dni Hospodinova hněvu. Záchrana je možná jen tehdy, přimkne-li se Izrael pevně k Hospodinu ve snaze o spravedlnost a pokoru.“