„Zda je ženské pohlaví překážkou přijetí svěcení“

Rozdíl mezi muži a ženami dnes již není určován hierarchií pohlaví. Na druhou stranu rovnost mezi muži a ženami neznamená popření rozdílu a potlačování rozmanitosti. Možný přístup žen k ordinované službě vyžaduje přehodnocení vyloučení žen z veřejné moci, a to jak občanské, tak církevní, jako sdíleného kulturního faktu, nikoli jako obsahu zjevení. Toto téma je v knize představeno ve 24 variacích, v nichž se zkoumají starověké i soudobé argumenty. Abychom přešli od společnosti cti, založené na odlišnosti, ke společnosti důstojnosti, založené na rovnosti, musíme o ordinované službě uvažovat ve světle Pacem in terris a Dignitatis humanae. Zjistíme, že svěcení žen není doktrinální otázkou, ale závisí na antropologické a sociologické transformaci, která je nejen možná, ale i reálná, alespoň ve značné části světa. Role žen a mužů jsou produktem dějin a vědomí, v dialogu mezi Stvořitelem a tvory, který zůstává otevřený.